Vedle tradičních formátů larpů vznikají experimentální projekty, které zkoumají nové způsoby vyprávění příběhů, práci s emocemi nebo kolektivní tvorbu fikčního světa. Jedním z pozoruhodných příkladů takového přístupu je larp Cien años de soledad, inspirovaný slavným románem Sto roků samoty. Tato hra je výjimečná nejen díky své literární inspiraci, ale především kvůli neobvyklému způsobu, jakým pracuje s prostorem, časem a postavami.

Článek vznikl na základě přepisu rozhovoru Romana Gordharta Čecha a Kamila Buchtíka v pořadu Larp Check. Pomáhaly automatické funkce Youtube a Claude.

Ty, kdo právě čteš tyto řádky, kdo v sobě víříš ctnosti i hanebnosti, pojď s námi objevit události, které vedly ke vzniku Stoleté války.

Ocitáme se v roce 1337, kdy angličtí králové drželi na francouzském území četné statky a byli mocnější než samotný král Francie. Konflikt začal spory o nadvládu nad obchodem s anglickou vlnou ve Flandrech. Napětí vyvrcholilo, když flanderský hrabě pozatýkal anglické obchodníky a Anglie odpověděla obchodním embargem. Následovalo povstání a rozhořelo se ve stoletý boj.

Chcete-li zjistit, jak tento spor pokračoval a stát se součástí jeho dramatických událostí, můžete tento příběh prožít v rámci larpu. 

Pro zpestření a zesílení herních zážitků je užitečné využít postupů účinných ve skutečném životě, ale s vědomím, že je to pořád hra. Tentokrát je naším tématem šikana. Upozorňujeme, že text je psán s nadsázkou a zaměřuje se výhradně na herní rovinu postav na larpech. Cílem je vytvořit intenzivní herní zážitek, nikoliv hráčům ublížit. Kreativní šikana je prostředkem dramatizace vztahů mezi postavami, nikoliv mezi lidmi, a je fajn ji uplatňovat jen v takových herních prostředích, kde to dává smysl a je to součástí herního obsahu.

Text připravila Karolína Serbousková.

U příležitosti výročí ukončení jedné nepříjemné války přinášíme reportáž ze zahraničního mezinárodního larpu. Článek vznikl na základě rozhovoru a vzpomínek jednoho z českých účastníků, Honzy Newmana Nováka. Larp bude mít další běhy a my budeme doufat, že podobné věci budeme zažívat pouze touto hravou formou.

Larpy nabízejí jedinečný prostor pro objevování, hraní rolí – a také navazování nových vztahů napříč věkem i zkušenostmi. Pro mnohé mladé účastníky jsou první příležitostí vyrazit někam sami, potkat spřízněné duše a zažít něco výjimečného. Právě tato otevřenost a rozmanitost ale zároveň přináší i určité výzvy – například v tom, jak vytvářet bezpečné a podpůrné prostředí pro ty, kteří se teprve seznamují s komunitou a jejími zvyklostmi. Přinášíme pohled na to, jak lze prostředí larpu kultivovat tak, aby zůstalo otevřené, inspirující a zároveň citlivé k potřebám zranitelnějších účastníků.

Svět Harryho Pottera má u nás spoustu příznivců a fanoušků. Není divu, že vznikají i larpy, a jeden z nich si vydobyl skvělé renomé. Oslovili jsme organizační tým, aby nám poskytl náhled do toho, jak hra Ve znamení Zla vznikala a jak tohle dobrodružství pokračuje. Na otázky nám odpovídá Robin Kammi Hudcovič, jeden z hlavních tahounů tohoto skvělého projektu.

Začátkem května jsem se v Německu zúčastnil mezinárodního Austinovského (regency) larpu Social Season, situovaného do Anglie roku 1811. A tady máte reportáž a zážitky, které jsem si odtamtud přivezl. A také pár fotek. :-).

Utíkala domem a hledala místo, kde se před ním schovat. Všude kolem se ozýval křik, rány a sténání. Věděla, že už je blízko. Ohlédla se a nevšimla si kaluže krve před sebou. Uklouzla a upadla. Vedle ní leželo mrtvé tělo jejího bratra. Kroky za ní se přibližovaly. Rychle, příliš rychle. Snažila se vstát, ale uklouzla znovu. Už stál nad ní, v rukou pohrabáč a na tváři měl krutý úsměv. Hledala rychle něco, čím by se mohla bránit, ale tušila, že je to marné. Když dopadla první rána, věděla, že tenhle závod o svůj život prohrála. Byla to její vina. Zasloužila si to. Ještě dýchala, když upustil pohrabáč a překročil její umírající tělo. Stalo se to znovu.

Fallen, město, které zažilo lepší časy. Většina podniků už dávno zkrachovala a ti rozumní se odstěhovali jinam. Ve městě bují zločinnost a politici i policie už nad městem zlomili hůl. Říká se, že zakladatelé města uzavřeli smlouvu s démonem Azazelem, který zajistil městu na sto let prosperitu výměnou za duši každého, kdo se ve Fallen usadí. A tak se také stalo. Každý, kdo ve Fallen zapustí kořeny, dříve či později propadne zlu. Možná za to může prokletí města, prohnilá radnice, spirála chudoby a násilí nebo jen nenasytná lidská povaha. Kdo ví. Fallen ale pozře každého. Pozře i vás?

Opus Magnum je osmihodinový, hororový larp pro šest hráček (a žádného muže), zasazený do Rakouska-Uherska na konci 19. století. Hra obsahuje prvky rodinného dramatu, atmosféru gotického hororu a hodně prasat. Za cíl si klade zprostředkovat pocity úzkosti, nejistoty a strachu z nepopsatelného.

„Od časů pradávných žily Děti lesa mezi mohutnými kmeny hvozdu. Vládly mu a on poslouchal jejich přání. Pak se ale svět změnil. Ze strany půlnoční přišel Lid plání. Přinesl oheň a utrpení. Lesní lid nedokáže bojovat jako jeden národ. Lesy hořely a byly káceny, měnily se na pole a osady. Šerbor se stal posledním útočištěm těch, kteří touží nejen přežít, ale navrátit zemi staré pořádky.“

Larp Srdce lesa se vrací už potřetí.

V uplynulém roce jsme měli možnost navštívit desítky her. Jejich termíny se dají sledovat na dvou našich kalendářích, jejich hodnocení můžete přidávat na Larpovou databázi, shrnutí aktuálního dění se každé tři týdny objeví v Larpovém newsletteru. A mnoho larpů si pak připomínáme skrze fotografie.

Na začátku byl příspěvek na Facebooku, kde se Morgain ptala na nezrealizované larpové nápady, které by si ostatní návštěvníci chtěli zahrát. Na konci byl larp, který hráli živí lidé. Podívejte se, jakou cestou nápad mezitím prošel.

Kolem roku 2015 jsme se v našem týmu rozhodli zpracovat téma pro larp v té době málo prozkoumané, totiž konec Druhé světové války. Bylo nám blízké a znamenalo zajímavou výzvu. Ukázalo se, že cesta k uvedení nebude nijak krátká a jednoduchá.
Přesto se to podařilo a světlo světa spatřila Operace Liebenthal, obsahový larp v přírodě pro třicet hráčů a trvající se vším všudy tři dny. Letos bude mít po všelijakých těžkostech už třetí uvedení.

Příběhy jako terminus technicus jsou formát larpu, který vznikl v roce 2014 a letos proběhne podesáté. Nemá pravidelně určeno místo, čas ani organizační tým, ale stojí na jednoduché myšlence, že za obsah a kvalitu larpu nesou zodpovědnost všichni. Jak něco takového vůbec může fungovat, jaké to má přednosti, ale také s jakými problémy se potýká?